top of page

Tradice komanda

Aktualizováno: 18. 9. 2022



V roce 1943 začíná jeden z těchto malých příběhů, který posléze stává velkým. Příběh odvahy dvou mladých studentů Vědy-Po, Michela Brousse a Georgese Schlumbergera. V noci 8 na 9 května roku 1943, hnáni zuřivou touhou dostat se do severní Afriky a osvobodit Francii, se oběma přátelům podaří přepravit na kajaku do oblasti v Canet-en-Roussillon. Začíná pro ně skutečný příběh několika nocí, který skončí 15. května na pláži Mataró severně od Barcelony.

Konec jejich pokusu o útěk ve skutečnosti znamenal začátek jejich dobrodružství. Sotva měli čas se přiblížit k Barceloně, byli zatčeni a posláni do vězení. O několik měsíců později jsou propuštěni a přihlásí se do armádní skupiny Bataillon de choc, který se právě podílel na osvobození Korsiky. Společně se zúčastní akce na ostrově Elba 17. června 1944 a poté pokračují v tažení ve Francii.

Tentýž kajak dnes je umístněný v čestné síni Národního výcvikového střediska komanda v Mont-Louis, dědice tradic Bataillon de choc. Během své náročné námořní cesty jedli to, co našli, zejména sardinky, které jim dávali někteří rybáři.

Od toho dne je tradicí, že cvičenci Národního výcvikového střediska komanda jedí „sardinku“ syrovou, na památku těchto dvou part‘áků, kteří se nikdy nerozdělili… až do smrti Georgese 4. října 1944 během bitvy o Voséges.

Měl jsem tu čest být součástí této tradice pří stážích v CNEC za dob mého působení v CL. Stejně jsem tuto tradici zavedl při kempech IAODG.



53 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

More Majorum

bottom of page